Výstava pražského grafika a teoretika umění původem z Havířova.
Kurátor: Tomáš Koudela
Výstavní místnosti v administrativní budově
16. 2. –16. 3. 2017
Jan Melena 
Gasmaska
linoryt na plátně
Jednooký
digitální kresba
Lebensunwert
digitální kresba
Kosmonaut
linoryt
Minderwertig
digitální kresba
V prostorách Národní kulturní památky Důl Michal v Ostravě je od 16. února 2017 možné zhlédnout výstavu grafických prací Jana Meleny, jejíž název je Kraniometrie. Kurátorem výstavy je Tomáš Koudela. Autor se ostravskému publiku představuje linoryty a digitálními kresbami inspirovanými virtuálními bohy, nikdy neexistujícími starověkými panovníky či medijními bytostmi z planet, jež nebudou lidmi objeveny a ani navštíveny.
Jan Melena (*1986) se narodil v Havířově, studoval malířství na FAVU VUT v Brně a klasickou archeologii na Masarykově univerzitě tamtéž. Absolvoval dějiny umění a kulturní dějiny na Ostravské univerzitě. V současnosti žije a tvoří v Praze. Věnuje se ilustraci knih (Jan Vrak – Řeč, která čeká na své ráno), kurátorství výstav současného umění a pravidelně přispívá svými texty o současném umění převážně do internetových periodik.
Ve své grafické tvorbě pracuje s klasickými i novými médii. V Ostravě představený komorní výběr Melenova grafického díla je možno číst jako systematickou tvůrčí práci s rozsáhlým rezervoárem historické vizuální paměti, v níž se autor, za pomoci pseudo-elementárních symbolů, snaží rekontextualizovat a znovu oživit sémantiku bukolických harmonií. Důležitým aspektem jeho prací je deformovaná zoomorfní tématika, akcentující svět jako synchronicitu genealogií dobra a zla. Melenovi nejsou cizí odkazy na lidskou sexualitu. V jeho díle můžeme vidět sexuální metaforiku lidského těla, kterou však autor neužívá jen tak pro efekt, ale vždy jako vyjádření psychického stavu či pnutí. Vystavené práce jsou provedeny prostřednictvím linorytu na plátno. Na tomtéž médiu je Melenova tvorba zprostředkována i digitálním tiskem. Po technické stránce je Melena zdatným kreslířem, jehož kresebný projev se vyznačuje čistou exaktní linkou, který neváhá experimentovat s barvou.
Závěrem je nutno konstatovat, že Jan Melena programově hledá svá tvůrčí východiska v evropské, respektive české modernistické tradici. Inspiračním zdrojem jsou mu nejen spiritistické medijní kresby, avšak jeho zájem je zaměřen i na Art brut. Svým formálním i obsahovým tvůrčím angažmá má blízko ke grafické (i teoretické) tvorbě Josefa Čapka. Dalším přirozeným zdrojem jeho poučení je např. tvorba umělců jihočeské výtvarné skupiny Linie. Zvláště rukopis Bartuškův a Nouzův nese v Melenově tvorbě své vizuální kódy tak, že ukazuje skutečnost jako zřetelné ano a ne – nezakrytý obrys a jasný tvar. V souvislosti s Melenovou tvorbou je taktéž nutno zmínit jeho obeznámenost se zhuštěným sémantickým gestem sociální grafiky skupiny Die Gruppe progressiver Kunstler reprezentovanou např. Gerdem Arntzem, Heinrichem Hoerlem ad.
Jan Melena, nenápadný, ale pozoruhodný umělec, pro jehož tvorbu je symptomatické, že mentálním prostorem putující koncepty jsou pro něj jak orientačními body, tak i mapou hledání vlastního výrazu, se domácímu publiku představuje více než svižným výstavním projektem. Jeho Kraniometrii je možno zhlédnout v industriálním prostoru ostravského Dolu Michal do 15. 3. 2017.
Autor textu: Tereza Čapandová