- 30. 11. 2018 –11. 01. 2019, Balkon
Výstava studentů ateliéru malby 1. (prof. Daniel Balabán). Nosek / Chovancová / Krutilová / Lázničková / Šafránková / Nenadál / Vaňková
Comfort balcony je název výstavy pěti studentek a dvou studentů malby ateliéru 1, fakulty umění Ostravské university. Název se stal společnou platformou této sedmičky věkově blízkých, však svou malířskou fakturou často divergentních autorů a autorek.
Balkon, na kterém vystavují, je galerií bývalé strojovny dolu Michal. Nicméně galerií. Jako taková, podobně jako balkon v záhlaví výstavy, skýtá výhled, nadhled, náhled a možná, v případě konkrétní instalace obrazů, i podhled.
Balkon je jakýsi přepych i v architektuře. Něco, co zdánlivě není potřeba. Podobné je to i s galerií. Je místem zvláštním, které divákům dovolí vypnout. To vypnutí se děje mimo jiné pomocí obrazů, artefaktů, na které se divák vyladí, respektive přeladí z šumu mediální obraznosti, která je mu stále v patách. Vyladí se na obraznost zdánlivě primitivní a pomalejší, o to více participativní. Toto vyladění přináší komfort, nikoliv pohodlnost, ale ztišení, utěšení, spočinutí, meditaci, relax. Instalace výstavy je koncipována jako nabídnutá možnost duševního komfortu. Tomu odpovídá i umístění obrazů, jejich podvěšení, napomínající na možnost usednutí na matrace a sedačky na podlaze. Z této sedící visty je obtížnější projít galerií jen tak, bez kontaktu. Naopak umožňuje intimní prožití a zažití vystavovaného, jakož i situace galerijního prostředí. Vystavujícím je společný ekologický zřetel a důraz. Ten je zaměřen často velmi osobně, nikoliv pouze ekonomicko- politicky a proklamativně. Jedná se tak o ekologii ducha, cílenou k ozdravení vlastnímu, věcí, vztahů a prostředí. V důsledku je pak výstava pokusem o rehabilitaci malby dnes. Zkouškou, zda může fungovat jako očistné, kataraktické a zpomalující médium v urychlené společnosti.
V Ostravě 22. 11. 2018 Daniel Balabán
Karel Nosek *1991
Tato vybraná výseč z cyklu náboženských výjevů se psy se odehrává v severním Řecku v oblasti Západní Makedonie, kde autor reflektoval nově nalezenou společenskou situaci, při svém půlročním pobytu ve městě Florina, kde také studoval. Malby si pohrávají s juxtapozicí světa člověka a psa, a jsou zasazeny do více náboženských rovin, lehce kritizující avšak
především v hlubší snaze pochopit a demonstrovat svůj vhled v daném místě a čase. Malby rovněž odkazují k náboženským a kulturním kořenům nejen středoevropským, ale také v místmím přístupu jak k náboženství, tak ke zvířatům. Rovněž se tato série zaobírá rolí psa a v Řecké společnosti, což vede k různorodým vyústěním a také k celospolečenské debatě o těchto rolích. Tyto role dále propojují komfort člověka a psa, ale i jejich vzájemné přístupy ústící do rozporuplné reality. Komfort sám jako takový je nám věčným pánem a z pohledu autora jdou jeho směrem i celé adaptační řetězce ve společnosti či přírodě. Často v takových případech můžeme cítit vytěstnění určitých bytostných celků a duševních mechanismů, jen pro náš posun či vlastní blaho. Blaho je pro člověka natolik a elementárně důležité, že je mu určitou motivací, hnacím motorem, cenou útěchy.
Monika Chovancová *1994
čistá stránka
čistá mysl
svoboda překladu
zdroj je zahálka
umělý komfort není komfort
umělecký komfort?
cesty se dělí/pojí
nadhled i podhled
vhled
nech to být
stačí málo
je to hra
kuk
okamžitě
zredukuj se
moje universum
naše
vše
se
mění
počkej
Kristýna Krutilová *1995
Analýza proměny vztahu květina-člověk, květina jako společník, dekorace, objekt zájmu, jednotka, která je přes veškerou „omezenost“ výrazových prostředků schopna reflektovat kulturně-politické prostředí, ale zároveň zůstává v jisté rovině apolitickou. Hovořím zde o propojenosti jednotky s celkem a procesech na sobě životně závislých (na úrovni fungování
ekosystému), což ovšem nevylučuje, že rostliny mohou přirozeně stát pouze samy za sebe a symbolizovat jen řád jim vlastní, jen vrstvy listů, které svým překrýváním vytváří abstraktní průniky. Rostlinám přikládám jisté antropomorfní kvality, neb personifikují jiný svět, jakousi připomínku něčeho pradávného. Proto je nezbytná konfrontace a rozvinutí platonské myšlenky světa idejí a světa stínů, jelikož lidské počínání, jak jej zmiňuji, je ve své podstatě snaha vyprojektovat si prostředí, které někde existuje již jako stín původní ideje. Dochází tak tedy k přesahu ve formě vytvoření stínu stínu?
Klára Lázničková
Childhood Tygo Dream
Milý Ježíšku, přála bych si pod stromeček mobil s hadem, pastelky – hlavně růžový, nafukovací hrad, kolo a tygra, nebo toho slona, co umí lítat ušima. A ten tygr, aby byl hodnej, aby nám nešežral Žeryka, díky Klárka Lázničková.
Chtít tygra, není to tak trochu útěk z uspěchaného prekarizovaného světa dospělých zpět do klidu dětství? Tato serie obrazů je inspirovaná kauzou tygřího masoxu a chovu kočkovitých šelem soukromníky v České republice. V dané instalaci obrazů jde však především o malbu a její vnímání. Koncepce instalace, jež podporuje uvolnění diváka ve výstavním prostředí, nabádá v expozici strávit delší dobu a plně se tak soustředit pouze na vizuální pole viděné před sebou. Obrazy nemají být jen indexem daného námětu zhotoveným štětcem a barvou: divák je může vnímat pouze v
abstraktní rovině a ponechat tak svou mysl ve stavu bez tíže všední reality. Volně plovat. (rapovým přízvukem:) Se stejným poklidem // jako
na obrazech floatují // kusy těl kočkovitých šelem.
Iveta Šafránková *1996
Místo, kam tě dovedou kočičí průvodci tmou. Černá skříňka zaznamenává parametry cesty, aby objasnila příčiny případné havárie. Věci kolem
Přenosným přepínač k vypnutí možných zkratů. Smetáček k zametení eventuálního smetí. Je to prosté. Deník – záznam – sledování
Pozorovatel nebo pozorovaný?
Vlastimil Nenadál *1997
V současné době studuji ve třetím ročníku v ateliéru malby I. u prof. Daniela Balabána akad. malíře. Dříve jsem studoval grafický design na SUŠG v Jihlavě. Ve své tvorbě se zabývám konstruováním prostoru, světlem, práci s pamětí, vzpomínkou. Vytvářím konstrukce vyprázdněných prostorů. Některé kompozice čerpám z obrazů z dějin umění například období romantismu, rokoka, ale i zároveň z dvacátých let dvacátého století. V mých obrazech se vyskytuje velmi málo postav, které nikdy nenavazují kontakt s divákem. Mé figury mohou být někdy asi tak zřetelné a jasné, jako mlhavá vzpomínka u které si nejste jistí jestli se vlastně někdy odehrála. Co se techniky malby týče, pracuji s klasickou malbou do které velmi často lepím, obtiskuji převážně papírový odpadový materiál.
Terezie Vaňková *1998
Ve své tvorbě se věnuji problémům ve společnosti. Dotýkám se především sociálních témat, k nimž jsem kritická, a nutí mě klást si otázky, na které hledám odpovědi skrz malbu. Cyklus prací na téma Nosiči započal na začátku roku 2018, kdy jsem se začala zabývat otázkou materialismu a konzumního stylu života. Obrazy vznikaly jako volná asociace na problematická témata konzumní společnosti, a dospěly až ke způsobu vyjádření jakousi metaforou, kdy maluji postavy s barevnými igelitovými taškami plnými hmotných i nehmotných věcí, jenž si člověk svým životem nese až do smrti. Stávají se součástí lidské figury, a zároveň břemenem, pod kterým se tělo ohýbá a křiví. Sérii zakončuji obrazem „Odpad“, kdy zachycuji kontejnery, do nichž jsou tašky nakonec vyhozeny. Reaguji tím na pomíjivost věcí, na přirozený cyklus rozpadu a nakonec na pomíjivost
života jako takového.