- 25. 4. –9. 6. 2018, Cechovna
Výstava ostravského malíře pracujícího s netradičními materiály. K příležitosti výstavy hudebně vystoupil Martin Režný. Kurátor výstavy: Tomáš Koudela
Samotný název výstavy – Parte Povera mnohé naznačuje. Autor, malíř, pedagog a výtvarník používá ve své tvorbě neumělecké, obyčejné neboli povera- chudé materiály a inspiruje se věcmi ne tradičně spojenými s uměním. V tom se dotýká tvorby znám, především italské skupiny výtvarných umělců šedesátých a sedmdesátých let 20. století Arte Povera . Rozdíl je však v jeho přístupu k tvorbě i v následném vyznění věcí. V Ivově tvorbě je obsažena hravost, experiment, ale i autoironie a humor. Z Arte se tu stává Parte. To naznačuje otázky jako: Je umění, respektive stará média, na ústupu? Není již fakt třeba umění vystrojit funus, aby byl konečně pokoj. Možná, že by se z jeho smrti uvolnila nějaká energie k něčemu kloudnějšímu. Nebo snad: jde Ivovi o funus umění tvůrců hnutí Arte Povera? To asi ne. A protože znám trochu Ivovy motivace, řekl bych, že mu možná obrazně šlo o smrt onoho zbožštění umělce, kterého jsme byli svědky ve dvacátém století, o pýchu pramenící z rozumu v moderní době, kdy umění pro některé nahradilo boha a transcendentální hodnoty. Místo moderního étosu nastupuje v Ivově tvorbě paradox, hra, subverze ironie, otázky.
Předměty jako je pneumatika, kyblík s věcmi, lano ve svých tvarech a siluetách na Ivových obrazech vybízejí k metaforickému čtení. Materiály jako gumoasfalt, dehet, saze, nás vizuálně i čichově vracejí zpět do reality. Podklad obrazů často tvoří popel nanesený na plátno tedy finální, ale zároveň počáteční komponent života. Otisky dezénu pneumatik na plátnech hovoří o cestě, pohybu, bezradnosti, žhavení kol i vyhoření.
Motiv jakéhosi antizátiší, spíše náhodné akumulace předmětů vyhozených v kyblíku autor v obrazech nazvaných Lets Dance 1 a 2 trasnsformuje v piktogramatický tvar, který mu zastupuje různé věci nebo spíše stavy. Tanec jako uvolnění, extenze ze svázaného života západní společnosti. Extenze, extáze, ale pak návrat. Návrat ke kyblíku. Ona flitry vytuněná atmosféra, šancajk textilu padělaných značek se pleromaticky rozlévá v koloidu příjemností. Malíř však onu férii irisů omezuje na obraze hřebíky a solí. Pak je tu obraz Olympiáda. Hromada pneumatik na namalovaná do obrazu ironizuje ony slavné olympijské kruhy spojení národů. Make sport not war. – Krásná myšlenka, ale moc to nefunguje. Možná je to dnes příliš staré vyprávění, kterému nikdo už nevěří. Symbol olympismu na obraze jedovatě dohořívá, jako pozůstatek kdysi slavné vatry. V obrazech nazvaných Remake 1 a 2 se Ivo vrací ke svým starým obrazům industriálních krajin . Jednotlivými vrstvami malby a gestické kresby ohořelým klackem naznačuje časový posun ve svém vnímání. Jde o kroužení a přemítání nad motivem i o naznačenou digitální filtraci.
Milí přátelé. Výstava nejnovějších obrazů Iva Sumce svědčí o jeho tvůrčí energii a koncentraci při volbě adekvátních výtvarných prostředků a práci s nimi. Práce na velkoplošných formátech přispívá k silnému vyznění zobrazovaného. Přeji nám všem, aby zmíněná energie a velkorysost Ivových obrazů na nás sestoupila.
