Adéla Janská: Pro tebe klid

  1. 1. 3. –27. 3. 2018, Cechovna

Samostatná výstava olomoucké figurální malířky.

K výstavě vyšel katalog – Adéla Janská: Pro tebe klid. Ostrava: Nakladatelství Tera, 2018. ISBN 978-80-907149-1-5. 36 stran (brožováno).

Adéla Janská
*16. 8. 1981 Olomouc
Adéla Janská studovala v letech 2000–2003 na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve studiu pokračovala na Akademii výtvarného umění v Banské Bystrici, a to v přípravném ateliéru doc. Klaudie Kosziby (2003–2004) následně v ateliéru současné malby (2004–2007) a volných malířských disciplín (2007–2009) prof. Františka Hodonského. V roce 2009 studium zakončila diplomovou prací s názvem Vlny. Od roku 2011 působí na Střední škole designu a módy v Prostějově. V roce 2013 se na téže škole ujímá vedení Ateliéru malby.

Malířka Adéla Janská představující se ostravskému publiku po necelém roce, tentokrát samostatnou výstavou, vnímá své dílo jako dialog s nejbližším prostředím, v němž je malířský projev obrazem živoucích struktur světa. V této souvislosti je nutno připomenout komentář Davida Jedličky, podle něhož jsou obrazy Adély Janské „vzdálené samoúčelnému přepisu fotografické zkušenosti a narušení celistvosti obrazového vjemu umožňuje divákovi vnímat realitu jako soubor znaků nesoucích význam.“
Autorka vnímá strukturovanost a komplexitu skutečnosti mj. také v intencích vizuálních vzorů soudobé tvorby. Předmětem jejího zájmu jsou práce těchto autorů: Adrian Ghenie, Justin Mortimer, Eric Fischl, Caroline Walker, Alex Kanevsky. Dobře vysledovatelná kresebná bravura stejně jako přímočarost figurativních syžetů nacházejí své inspirativní zdroje ve výtvarném projevu druhé poloviny 19. století, respektive počátku století 20., a to v ruském (Valentin Serov, Ilja Repin, Isaac Levitan, Konstanin Korovin), francouzském (Edgar Degas, Édouard Manet, Gustave Caillebotte) a v neposlední řadě i českém (Luděk Marold, Viktor Oliva). Ostravské publikum má možnost seznámit se s tvůrkyní usilovně reflektující teoretický a historický kontext malby. Adéla Janská je jeho sebejistou, avšak střízlivou vizuální glosátorkou. Na její malířský projev je možno nahlížet v intencích malby jako přirozené součásti bytostných kvalit, konceptuálně identifikovatelných jako antropologická konstanta, tj. jako esenciální habitus lidského života. Autorčin vizuální enviroment nabízí takovou verzi malířské autonomie, která si je plně vědoma rizika plynoucího jak z bezbřehé malířské autonomie, tak i z konceptuální prázdnoty.

Člověk v autorčině díle mnohdy zakouší lidskou blízkost skrze mlčení. Ztvárněný předmětný svět mu není jen podpůrným prostředkem doprovázejícím obsahové pole obrazu. Spolu s lidskou figurou se představují divákovi jako synkopická a komplexní malba, doplňující o tradici se opírající výtvarný projev jemně subverzivními malířskými akcenty. Poslední práce Adély Janské je možno vnímat jednak jako sebevědomý, malířsky podnětný a vizuálně svébytný komentář takových interpretací výtvarné kultury, jež jsou zřejmým pokusem o existenční zpochybnění a znesvéprávnění pozice tradičního výtvarného projevu v soudobém uměleckém provozu, ale především jako takové myšlení obrazem, které je silnou přímluvou za lidskost světa nebo chcete-li tvůrčí vírou v jeho plnohodnotnou subjektivitu.

Tomáš Koudela

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.